Morče
Morčátka jsou stále častějšími domácími mazlíčky, kteří navštěvují naší ordinaci. Jsou to zvířata neagresivní, komunikativní a velmi sociální, což z nich činí oblíbené domácí zvířátko. Obecně lze říci, že se mohou (při dobré péči) dožít kolem 8mi let věku.
Stejně jako primáti a lidé, morčata si neumí syntetizovat vitamín C a jsou plně závislá na jeho příjmu v potravě. Výrobci suplementují krmiva určená pro morčata vitamínem C (na rozdíl od krmiv pro králíky), ovšem pozor - jeho koncentrace se snižuje se stárnutím krmiva, proto je nedoporučované nakupovat krmiva do zásoby.
Samičky ve vyšším věku (2 roky a víc) často onemocní cystami na vaječnících. Toto onemocnění může být zpočátku bezpříznakové. Až ve chvíli, kdy jsou cysty veliké nebo mnohočetné, objevuje se nechuť k příjmu potravy až absolutní odmítání krmiva, letargie, únava a bolestivost v břišní dutině. Onemocnění je hormonální, proto k nám přichází majitelé s „morčecí samičkou olysalou na bocích“. Klinické vyšetření odhalí bolestivost v bříšku, onemocnění potvrdí sonografické vyšetření. Při potvrzené diagnóze přistupujeme ke kastraci, která je kurativní.
Urolithiása (přítomnost kamínků v močovém měchýři) je také onemocnění, se kterým se občas setkáváme. Mezi příznaky patří bolestivé močení, přítomnost krve v moči, nahrbený postoj a (ne vždy) odmítání potravy. Červená či oranžová moč neznačí vždy nutně přítomnost krve, jednoduchým vyšetřením uropapírkem je snadno odlišíme. Na rozdíl od psů a koček není možné uměle okyselit morčatům moč.
Kůže morčat
Ektoparazité neboli parazité vnější, trápí morčata stále častěji. V praxi se stále setkáváme nejvíce se svrabem, dále nalézáme vši i všenky (Gliricola porceli, Gyropus ovalis) a výjimečně i blechu (Ctenocephalides felis). Původce svrabu morčat je parazit Trixacarus caviae. Není výjimkou, že onemocní i Vaše morče, které máte doma několik let a není v kontaktu s jinými zvířaty. K nakažení pak dochází pravděpodobně kontaminovanými předměty nebo senem. Zdravotní stav a podmínky chovu zvířátka také hrají podstatnou roli, morčata ve špatných zoohygienických podmínkách, stresovaná nebo v imunosupresi onemocní častěji. Svrab se projevuje výrazným svěděním. Morčátko se nejdřív začne drbat na různých místech těla, v zanedbaných případech dochází k úpornému svědění a drbání, někdy i k záchvatům připomínajícím křeče. Mezi další příznaky patří alopecie (ztráta srsti), exkoriace, krusty, šupinatá kůže. K potvrzení diagnózy provádíme kožní seškraby a mikroskopické vyšetření vzorků kůže.
Plísňová onemocnění jsou naopak zpočátku nesvědivá, jako hlavní příznak se objevuje vypadávání srsti, teprve později svědivost a krusty. Původcem může být plíseň Trichophyton mentagrophytes či Microsporum spp., proto toto onemocnění patří mezi zoonózy, onemocnění přenosná na člověka. Nejvíc rizikovou skupinu tvoří děti, starší lidé a lidé s imunosupresivními léky nebo sníženou imunitou.
Zuby morčat
Jedná se především o problémy s přerůstáním zoubků. Morče má celkem 20 zubů. Všechny zuby rostou kontinuálně celý život. Při malokluzi (špatnému postavení zoubků proti sobě) a nedostatečném obrušování dochází k přerůstání zubů a to vede k návštěvám veterinární ordinace. Majitel si většinou neuvědomí, že morčátku přerostly zuby. Daleko častěji pozorujete problémy při žvýkání, vypadávání potravy z tlamičky, zvýšené slinění, nebo skřípání zuby. V horších případech morče plně krmivo odmítá.
Odpověď na otázku „proč dochází k přerůstání zubů“ není vždy jednoduchá. Svou roli hraje genetické postavení zubů i čelistí, úrazy, souboje, a především nevhodné složení potravy. Morčata v přírodě musí „užvýkat“ velké množství sena, trávy, různých větviček, aby se nasytila. V domácích podmínkách jim „přilepšujeme“ energeticky bohatým zrním, ovocem, sladkými vitamínovými dropsy. Sena a kvalitní vlákniny nebo větviček k okusu mají naopak málo, protože nám lidem přijde tato strava nevýživná. Opak je pravdou. Pokud má morčátko nevyváženou stravu, dochází k výše zmíněné malokluzi a přerůstání zubů. Ostré hroty zraňují citlivou sliznici tváří, dásně a jazyka a žvýkání začne bolet. Morčátko většinou přestává okusovat seno a tvrdý chléb, vybírá si měkké krmivo a problém se tím stupňuje. Někdy při vyšetření dokonce odhalíme jakýsi „můstek“. Zadní stoličky dolní čelisti mohou přerůst až do té míry, že se setkají jejich hroty a uvězní jazyk natolik, že jím zvíře může jen těžko pohybovat. Pokud podobné stavy pozorujete na svém mazlíčkovi, přineste ho na vyšetření do ordinace. Řezáky lze krátit již při první prohlídce, stoličky obrušujeme v celkové anestezii.
